The 13 Labors of Ercolino - 1960 anime film

13. září 2021

13 děl Ercolina (西遊記, Saiyūki, doslovně „Journey to the West“ v japonském originále a „Alakazam Veliký„Ve Spojených státech) je japonský hudební anime film z roku 1960 podle čínského románu Cesta na západ ze 5. století a byl jedním z prvních animovaných filmů, které byly v USA uvedeny. Osamu Tezuka byl jmenován režisérem filmu společností Toei Company. Tezuka však později uvedl, že jediný čas, kdy byl ve studiu, byl pózování pro komerční fotografie. Jeho zapojení do propagace filmu však vedlo k jeho zájmu o animaci. Film v Itálii byl propuštěn 1962. ledna XNUMX

Video upoutávka 13 děl Ercolina

Příběh vypráví o Herculine (Son Gokū), odvážné mladé opici (makak), kterou všechny ostatní opice povzbudily, aby se stala jejich králem. Po dosažení trůnu se stává hrubým a diktátorským a nevěří, že lidé jsou větší než on. Poté oklamá / donutí poustevníka, aby ho naučil magii (neochotně ze strany Merlina, který varuje Ercolina (Son Gokū), že síly, které nyní získá, mu později přinesou mnoho neštěstí).

Ercolino (Son Gokū) se stane tak arogantním, že zneužije své magické schopnosti a rozhodne se vstoupit do Majutsu Land (Nebe), vyzvat krále Amo. Je poražen králem Amo. Za svůj trest je odsouzen sloužit jako osobní strážce prince Amata na pouti; naučit se pokoře. Nakonec se poučte a staňte se skutečným hrdinou.

Znaky

Syn Gokū: mladá opice narozená z kamene, hlavní hrdina filmu. Na začátku filmu, přestože je odvážný, se ukazuje jako hrdý a panovačný král. Po tréninku s Poustevníkem (který mu dává jeho jméno) získává fenomenální magické síly, včetně vyvolávání létajícího mraku Kintōn. Porážka strážce ze Zahrady ráje také přebírá vlastnictví rozšiřitelného personálu Nyoibo. Během cesty s mnichem Sanzo-hōshi změní svůj charakter, stane se laskavým a velkorysým. Je inspirována postavou Sun Wukonga z románu. V mezinárodní verzi je přejmenována na „Alakazam“ (v italštině Ercolino), jméno, které mu dali ostatní opice, a je předurčeno na roli krále zvířat předpovědí krále Amo. V této verzi se Hermit Gokū vlaky z promění v čaroděje Merlina.
RinRin: mladá opice, Gokūova přítelkyně, která se s ní setká bezprostředně po narození. Hluboce miluje Gokū, přestože se k ní zpočátku choval špatně. Během cesty svého přítele s ním telepaticky komunikuje, aby ho navedla na správnou cestu. V mezinárodním vydání je přejmenován na „DeeDee“ (v italštině Didi).
Cho Hakkai: monstrózní antropomorfní prase, s magickými silami podobnými těm z Goku (i když slabších). Zpočátku se projevuje jako panovačný a sobecký a nutí dívku, aby si ho vzala. Poté, co Gokū porazí své nevlastní bratry Kinkaku a Ginkaku, nabídne jim smrt. Poté je nucen následovat Gokū a Sanzo, rychle se s nimi spřátelit a pomoci jim překonat nepřízeň cesty. Jeho zbraní je jakési hrábě. Je inspirována postavou Zhu Wuneng z románu. V mezinárodní verzi je přejmenována na „Sir Quigley Broken Bottom“ (v italštině Prase Ogre ze žaludů) a stává se jednoduchým společníkem Grinty (Kinkaku a Ginkaku).
Sha Gojo: démon, který žije na hradě uprostřed pouště. Když Gokū, Hakkai a Sanzo dorazí na jeho hrad, chtěl by je sníst, ale je poražen Gokū a nucen se připojit ke skupině. Ovládá dvojitou kosu, kterou také používá k hloubení tunelů a vytváření písečných bouří. Rychle se spřátelí se svými společníky na cestách a hraje zásadní roli při záchraně Hakkaie a Sanzo. Je inspirována postavou Sha Wujinga z románu. V mezinárodní verzi je přejmenována na „Max Lulipopo“ (v italštině Max Trivellone).
Sanzo-hóshi: mnich pověřený bohy, aby dosáhl posvátného chrámu Tenjiku (tj. indického subkontinentu), aby zachránil obyvatele světa. Osvobozuje Gokū ze zajetí a nutí ho, aby šel s ním pomocí magické koruny, protože opice ho zpočátku odmítá následovat. Během cesty je unesen Giumaho, ale jeho společníci ho zachraňují a nakonec mu za jeho poslání děkují bohové. Je inspirována postavou Sanzanga z románu. V mezinárodní verzi, kde je přejmenována kamaráde, je princem synem krále Amo a královny Amas (nebo bohů) a jeho cesta se stává poutí výcviku, aby se stal králem.
Giumaho: monstrózní antropomorfní býk, hlavní protivník filmu, který chce sníst Sanzo, aby žil déle než tři tisíce let. Žije v pevnosti poblíž sopky a ovládá vidle. Je také schopen eliminovat své antropomorfní vlastnosti, zvýšit rychlost a dokonce zvládnout létat. Je inspirována postavou Niu Mowanga z románu. V mezinárodní verzi je přejmenována na „King Gruesome“ (v italštině Král Redfish), a jeho cílem se zdá být místo toho pomstít se královským z Majutsolandie.
Shoryu: zlomyslný elf, Giumaho sluha. Poté, co ten druhý nedodrží svůj slib, že ho odmění za jeho služby, pomáhá Gokū osvobodit své společníky. Ke komunikaci s Giumaho používá vysílač klaksonu, který drží na hlavě, a telefonní sluchátko. V mezinárodním vydání je přejmenován na „Filo Fester“ (v italštině Morová Zeze).
Rasetsu-jo: žena, manželka Giumaho. Monstrum jí svěřuje svého kouzelného banánového vějíře, který jí ukradne Gokū. Později je Shoryu fanoušek přiveden zpět k ní, ale během závěrečné bitvy jí ji Hakkai ukradne a použije ji proti ní, čímž ji zmrazí. Vychází z obrázku Rakshasa. V mezinárodní verzi je přejmenována Královna hrozná (v italštině Koruna královská).
Shaka a Kanzeon: bohové. Zatímco první trestá Goku, druhý mu odpouští. Jejich základem je Gautama Buddha a Avalokiteśvara. V mezinárodní verzi, kde jsou přejmenovány Háček e Amas, jsou králem a královnou Majutsolandia a jsou rodiči prince Amata (aka Sanzō).
Kinkaku a Ginkaku: Dva nevlastní bratři Cho Hakkaie se vyznačují pouze odlišnou barvou brnění a opačnou obratností v držení šavle. Disponují kouzelnou nádobou, která jakmile je uzavřena, nasává protivníka, který mluví po vyslovení jeho jména, a rychle ji roztaví. V mezinárodní verzi jsou přejmenovány na „Herman Mcsnarles“ a „Vermin Mcsnarles“ (v italštině Brutus a Cain Grit).

Technický

Originální název saiyuki
Původní jazyk giapponese
Země výroby Japonsko
Anno 1960
trvání 88 min
rod animovaný, dobrodružný, fantastický, hudební, sentimentální
Režie Taiji Yabushita, Daisaku Shirakawa
Předmět Osamu Tezuka
Filmový scénář Keinosuke Uegusa, Goro Kontaibo, Hideyuki Takahashi
producent Goro Kontaibo, Hideyuki Takahashi
Výkonný producent Hiroshi Ókawa
Produkční dům Toei Doga
Distribuce v italštině Mezinárodní společnost Globe Films
Fotografování Harusato Otsuka, Komei Ishikawa, Kenji Sugiyama, Seigo Ōtsuka
montážní Shintaro Miyamoto, Kanjiro Igusa
Hudba Ryoichi Hattori (původní verze.)
Les Baxter (mezinárodní verze)
Baviči Akira Okubara, Yasuji Mori
Tapety Eiko Sugimoto, Kazuo Ozawa, Kimiko Saito, Mataji Urata, Saburo Yoki

Originální herci hlasu

Kiyoshi Komiyama: Syn Gokū
Noriko Shindo: RinRin
Hideo Kinoshita: Cho Hakkai
Setsuo Shinoda: Sha Gojo
Nobuaki Sekine: Sanzo-hóshi
Michiko Shirasaka: Shoryu
Kunihisa Takeda: Shaka
Katsuko Ozaki: Kanzeon
Tamae Kato: Rasetsu-jo
Kinshiro Iwao: Giumaho
Shigeru Kawakubo: kinkaku
Shuichi Kazamatsuri: Ginkaku

Italští herci hlasu
Massimo Turci: Ercolino (syn Gokū)
Vinicius Sophia: Prase Ogre (Cho Hakkai)
Sergio Němec: Max Trivellone (Sha Gojo)
Joseph Rinaldi: Princ Amat (Sanzo-Hoshi)
Flaminia Jandolo: Plague Zeze (Shoryu)
Renato Turi: Král Amo (Shaka)
Renata Marini: Queen Amas (Kanzeon)
Ria Saba: Královna Scorpionfish (Rasetsu-jo)
Luigi Pavese: King Scorpionfish (Giumaho)